1. Stella

31. října 2018 v 21:37 |  Stella
A je to tu zas. Další první školní den na nové škole v pořadí. Tentokrát mou další obětí je
místní střední škola Valley ve státě Iowa. Vystoupím z mámina auta a ta jako obvykle trvá na
to, že první den půjde semnou. Nehledě na to, že už jsem skoro dospělá, prvních školních dní
na nové škole jsem zažila nespočet, možná má o mě starost, možná se za můj přestup cítí
zodpovědně, znovu.

,,Zavolám ti." Letmo se na ní usměju a mířím vstříc své nové škole.
Začátek školního roku pro mě nikdy neznamenal něco víc jak pro nové studenty na nové
školy. Nebyla jsem nadšená a naopak jsem se ani nějak extra neměla v plánu se z toho
zhroutit. Jen s pár deskami plnými papíry v ruce hledám kancelář ředitele, kterou po pár
marných pokusech naleznu.

Pokusím se mu nějak představit, ale on mě hned po zmínění
příjmení zastaví, asi ví o koho jde, nemyslím si že tu dnes bude víc nových studentů, přeci
jenom, už je to od zahájení nového školního roku nějaký ten pátek. Ředitel se mě hned ujme a
vede mě do nové třídy mezi mé nové spolužáky. Před vstupem do třídy zaklepe a vejde první,
začne s těmi klasickými větami, že představuje novou spolužačku a že doufá že na ní budou
ostatní hodní a další klasické řeči, které nesnáší snad každá nová holka. Nikoho to nezajímá.
Po jeho úspěšném proslovu ale nakonec projdu uličkou k lavici, kde je jedno volné místo.

,,Stello? Máš už učebnice?", moje nová učitelka mě osloví a možná čeká že jí věnuju pohled,
to se samozřejmě nestane, ruce mám založené na lavici a pohled upřený také tam. Jediný co
se stane je to, že zakroutím hlavou. Učitelka na mě opět začne promlouvat, ale od chvíle co
mě oslovila, si o mě moji noví spolužáci začnou špitat. Čím více lidí to dělá, ať už sebetišeji,
tím nápadnější to je.

Cítím na sobě pohledy všech, já upírám pohled pouze na hodiny, které ukazují že by každou
chvíli mělo zazvonit na konec hodiny. Netrpělivě hodiny hypnotizuji a čím déle se na ně
koukám, tím je zřejmé, že se čas zastavil, až najednou zazní třídou řinčivý zvuk zvonku, který
jsem nečekala, což znamenalo letmé leknutí, kterého si ale celá pozorující třída všimla.

Podívám se rychle na rozvrh, který ředitel dal, aniž bych si toho nějak extra všimla. Další
hodina je hodina angličtiny, která je na druhém konci školy. Angličtina. Alespoň něco
zajímavého ze dnešního dne. Angličtinu jako předmět jsem měla ráda už od první třídy
základní školy, vždycky mě bavilo skládat různá písmenka dohromady a pak z nich snad i
utvořit nějaké slovo či větu, ať už smysluplnou či naopak. Této hodiny se nemohu dočkat,
takže vyrazím ze třídy. Samozřejmě to není jen kvůli anglině, ale kvůli nepříjemným
pohledům mých spolužáků.

Třeba na dalších hodinách budou lidé, pro které není nováček
nějaký ještě neobjevitelný tvor. Z mých myšlenek mě vytrhne až to, když do mě banda
nějakých kluků, možná fotbalistů, soudě dle týmových bund narazí a srazí mě k zemi.
,,Pozor ty nová!", směje se jeden z nich a ostatní ho následují, nejspíš kapitál. Ostatní členové
chodby se samozřejmě přidají, třebaže to některým nepřipadá vtipné, naopak ubohé, co ale
člověk neudělá pro přízeň kapitána fotbalového družstva. Přesně to samé jako opice bez
mozku. Slepě následovat svého vůdce.

Klasická střední škola dámy a pánové.
Slyším jak se ke mě ze zadu přikrade neznámý objekt a než ho stačím zaregistrovat, už mě
chytá za lokty a pomáhá mi na nohy. Chci neznámému jedinci poděkovat, zdá se totiž že je
snad z toho rozumného minima normální.
To, že jsem se k němu otočila byla má doživotní
chyba. Hned jak jsem spatřila jeho oči, ucítila jeho vůni a zaslechla slova, kterými káral
nejspíš své kamarády, došlo mi, že přece jen tu někoho znám. Jeho. Chlapce, který mi byl
tolik blízký, až mi byl zcela cizí. Justin Adams. Kamarád, přítel a cizinec. Když si všimne, jak
ho pozoruju a detailně si mě prohlédne, chce nejspíš něco říct, ale podle jeho výrazu v očích
poznám, že si to také uvědomil.

A že si na mě vzpomněl. Vidím jak natahuje svou ruku, asi
mě chce chytit za tu mou, pomyslím si. Tohle se nemůže stát. Už ne. Nesmím to dopustit.
Rychle zatřesu hlavou a s pohledem že jsem vlastně v pořádku mu jen poděkuju, ohlédnu se
na bandu neandrtálských studentů a odběhnu ven bez ohlédnutí se, zda někdo běží zamnou, či
nikoli.

Ráda bych Vám představila Stellu, kterou si snad během vyprávění jejího příběhu zamilujete a Justina, který je zlatíčkem všem středoškolaček!
Máš dotaz? Připomínku? Nebo ti v textu něco nesedí?
Určitě se ozvi, protože nejsem spisovatelka s velkým množstvím románů a ráda si poslechnu i kontruktivní kritiku, která mi pomůže Stellu ještě zdokonalit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blondknihomolka blondknihomolka | Web | 1. listopadu 2018 v 21:11 | Reagovat

Takže,
připrav se na to, že já jsem hrozná rejpalka, ale nenech se odradit. Chci ale ocenit tvou ochotu se zlepšovat a přijímat konstruktivní kritiku. Vezmu to do bodů.
1) Téma -
Hlavní hrdinka je na nové střední škole a musí se s tím nějak poprat... tohle je snad to nejklišojidnější téma (a také nejpoužívanější na Wattpadu). Pokud ti to ale nevadí, tak piš dál. Jen mysli na to, že v literárním světě je originalita velmi důležitá a mnoho lidí se na tvoji knihu ani nepodívá už jen kvůli jejímu tématu.
2) Žádné popisy -
Co takhle to trošku rozepsat? Popisy jsou jedním ze základních stavebních kamenů knih a když budeš na čtenáře sypat jenom to co se stalo, co se objevilo a co kdo udělal... není to dobrý-čtenář si pak vše hůř představuje. Neboj se popsat postavy a prostředí.
3) Dialogy-
Máš fobii ze psaní dialogů, nebo co? Psát dialogy je zábava a navíc jsou to taky důležité stavební kameny - pomáhají ukazovat a rozvíjet charaktery a vztahy postav, předávat čtenáři informace a i pobavit.
Pokud si nejsi jistá s tím jak se píše přímá řeč, mrkni sem: https://www.mojecestina.cz/article/2014071301-jak-psat-primou-rec

To je ode mě asi vše. Hodně štěstí, vytrvalosti a skvělých nápadů při psaní!

2 zacinajicipisalek zacinajicipisalek | Web | 1. listopadu 2018 v 23:01 | Reagovat

[1]: Děkuji za názor a rady jak se zlepšit! Určitě se tím budu do budoucna řídit.

3 Camilla Camilla | Web | 6. listopadu 2018 v 22:31 | Reagovat

Já mám jen jednu radu, která se mi zahryzala do hlavy a jen tak na ní nezapomenu...
Piš, piš a piš, protože tím se nejvíc naučíš a postupně zlepšíš 8-)
Těším se na další pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama